Trvalkový blog II.

Vítám Vás u druhého dílu trvalkového blogu Paměti krajiny. V tomto díle si začneme představovat jednotlivé stanovištní okruhy, jak je rozdělili němečtí vědci Hansen, Stahl a Sieber.

Pojďme tedy na to. Podíváme se na každý okruh zvlášť a uvedeme si pár druhů, kterým je daný okruh vlastní. Prvním stanovištním okruhem je les - zkratka G (něm. Gehölz). Přirozeně se jedná o prostory s humózní a živnou půdou, avšak stinné až polostinné, v průběhu roku stromy světla moc nepropustí. Naopak časně z jara je stanoviště osluněné dosti, a to dává prostor pro jarní rychlíky. Těmi může být například čemeřice (Helleborus) nebo spousta raně kvetoucích cibulovin. Talovín (Eranthis), modřenec (Muscari) nebo bledule (Leucojum) mohou prozářit čekání na jaro barvami v místech, kde je zatím vše ostatní hluboko v hnědém zimním spánku. Po olistění stromů nebo keřů nad záhonem se k výsadbě hodí spíše rostliny na světlo nenáročné. Podle přístupu k vláze to mohou být na vlhčích místech třeba sasanka hajní (Anomone nemorosa), jinde plno druhů kapradin (Dryopteris, Athyrium) nebo obyčejný břečťan (Hedera). Z kvetoucích se nabízí dlužicha (Heuchera), mochnička (Waldsteinia) nebo kokořík (Polygonatum).

Druhým stanovištěm je okraj lesa - GR (něm. Gehölzrand). Toto stanoviště je charakteristické takzvaným bloudivým stínem. Tedy osvětlením v závislosti na denní době. Typicky se jedná o záhony u stěn budov, zídek a podobně. Půdními ani vlhkostními poměry se stanoviště mnoho neliší od předchozího. Vděčnými rostlinami jsou potom například traviny (Carex montana, Carex morowii), brambořík (Cyclamen), kakosty (Geranium), bohyška (Hosta), konvalinka (Convallaria), nádherně bíle kvetoucí udatna (Aruncus) nebo sasanka hupejská     (Anemone hupehensis). Na tu mimochodem pozor, dokáže se ve své kráse nepředvídatelně rozmnožovat a najednou je jí plný záhon.

Autor: Ing. Jiří Poušek