Trvalkový blog III.
V minulých dílech blogu jsme si popsali jak a proč vznikla myšlenka dělení světa do stanovištních okruhů a vrhli jsme se na popis prvních dvou. Dnes budeme v tomto popisu pokračovat dále.
Okruhem s největším množstvím rostlin je takzvaná volná plocha - Fr (něm. Freiflächen). Je to logicky dáno tím, že je zde snadný přístup ke světlu jako základnímu životodárnému médiu pro rostliny. Zde se charakteristicky jedná o záhony trvalek v otevřeném prostranství zahrad, kruhové objezdy a podobná osvětlená stanoviště. Pánové Hansen, Stahl a Sieber kategorii dělí ještě na vřesoviště, stepi, a louky, podle zamokření stanoviště. Je zde opravdu možné pěstovat nepřeberné množství trvalek a tak bude vybráno pouze pár zástupců. Například bělotrn (Echinops), kosatce (Iris), kuklík (Geum), šater (Gypsophila), kniphofie (Kniphofia) nebo šuškarda (Liatris).
Čtvrtý okruh se od ostatních kapku liší v tom, že se nejedná o přirozené stanoviště, nýbrž o uměle vytvořený a s oblibou stále tvořený prostor pro rostliny. Ty v něm ovšem prosperují nejlépe a vzhledem k tomu, že jsou zde užívány zpravidla kultivary záměrně šlechtěné, není to k podivu. Bavíme se zde o záhonu, případně vyvýšeném záhonu - B (něm. Beet). Tedy o prostoru s hlubokou, humózní půdou na slunném až polostinném místě s dostatečnou zálivkou. Problémem těchto výsadeb bývá často plevel, který se zde díky bezvadným podmínkám pro růst hojně vyskytuje. Je tedy potřeba zvážit druhovou skladbu a použít druhy s dostatečnou schopností konkurovat a postupně plevele vytlačit. Takovými druhy jsou třeba perovskie (Perovskia), stračka (Delphinium), plamenka (Phlox), okrasné česneky (Allium), denivka (Hemerocallis), astra (Aster novi-belgii), krásnoočko (Coreopsis) nebo klasické kopretiny (Leucanthemum).
Autor: Ing. Jiří Poušek